Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Hus

8. 07. 2015 17:58:44
V současné době je vládní garniturou rozšiřován názor, že Jan Hus, či spíše jeho myšlenky, nabádaly lid k vraždění, banditismu a ničení.

Je to evidenntní snaha o diskreditaci jednoho z nejlepších synů českého národa v historii, který se celým svým životem postavil na stranu pravdy, lidu a spravedlnosti. S hovorů s lidmi, a to jak těmi staršími, tak především těmi mladými, vyplynulo, že o životě Jana Husa se toho příliš neví. Mnoho z nich uvěřilo současné propagandě a utvořilo si názor nna Jana Husa právě podle této mediální masáže. Hlavně z tohoto důvodu jsem se rozhodl, z různých informačních zdrojů, zmapovat, alespoň část Husova života.

Domnívám se, že Jan Hus je natolik významnou osobností, která se nesmazatelně zapsala do dějin českého národa, že materiál je poněkud obsažnější, za což se čtennářům omlouvám, ale považoval jsem nutné uvést všechny nejdůležitější okolnosti Husova života.

Vladimír Kapal

Jan Hus

Přesné datum narození Jana Husa není známo, ví se jen, že se narodil v chudé poddanské rodině v roce 1371 v Husinci u Prachatic. Jiné záznamy však hovoří, že se tamtéž narodil již v roce 1370. O dětství Jana Husa toho příliš nevíme, snad jen z odkazů jeho životopisce Petra z Mladoňovic víme, že se začal učit číst, psát a počítat na farní škole v okolí Husince a osvojil si tam i základy latiny. Zároveň se na této farní škole musel učit nazpaměť morální pravidla, náboženská pravidla, evangelia o Ježíšově dětství a základy náboženské filosofie.

Přibližně v šestnácti letech odešel studovat na pražskou univerzitu. Jako chudý student si musel vydělávat na živobytí zpíváním na chóru a především toužil po materiálním zabezpečení. Z tohoto důvodu začal studovat na kněze. Během studia však „zakusil sílu Boží lásky a obrátil se,“ jak později uvedl v jedné ze svých knih. Začal hledat skutečnou lásku a pravdu, kterou nalézal v náboženství a jež jej přivedla až ke kněžskému vysvěcení. V roce 1396 získal titul mistra svobodných umění a v roce 1398 začal na univerzitě již vyučovat a zapsal se na teologickou fakultu, po jejímž ukončení se stal knězem. Je zajímavostí, že Jan Hus, který se později velice zasloužil o český jazyk, když z něho odstranil spřežky, které dosud užívá polština, jako mistr, tedy po dnešním profesor, používal vždy jenom latinu. Kromě kněžských a učitelských povinností se Hus zabýval i hudbou, upravoval, ale i skládal písně tak, aby si je mohl co nejlépe zpívat dělný lid.

V té době měla univerzita zavedený, již od dob Karla IV. zvyk, že němečtí mistři měli tři hlasy, zatímco čeští mistři pouze hlas jeden, a to se Janu Husovi hrubě nelíbilo, neboť vždy upřednostňoval češství. Rozkol na univerzitě vyvrcholil, když se měl konat církevní koncil v Pise, který měl odstranit dvojpapeženství. Král Václav IV. chtěl, aby se pražská univerzita k problému vyjádřila a jeho žádost na titul římského krále podpořila. Tohoto titulu jej zbavili roku 1400 němečtí kurfiřti a král toužil titul získat zpět. Zbavení titulu potvrdil i papež Bonifác IX. Arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Házmburku, stejně jako tehdejší římský král Ruprecht Falcký, zůstávali v područí druhého papeže Řehoře XII, a právě v této situaci se král obrátil na univerzitu, aby dosáhl jejího souhlasu. Toto však němečtí mistři odmítli. A proto král Václav IV., na radu Jana Husa, který se těšil v té době přízni jak krále, tak královny Žofie, dne 18. ledna 1409 dekretem Kutnohorským tento hlasovací poměr otočil ve prospěch českých mistrů, kteří jej byli ochotni podpořit. Němečtí mistři a mnoho dalších zahraničních studentů na protest z Prahy odešli a později si založili univerzitu v Lipsku.

Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc se v této době snažil potlačovat učení Viklefa, jako kacířského učení, a to později vedlo k veřejnému spálení jeho knih. Jan Hus se proti spálení a popírání učení Viklefa odvolal k soudu apoštolské stolice, na vyzvání kardinála soudce se však k soudu v Bologni nedostavil. Proto byla za vyhýbání se soudu na Husa vydána v únoru 1411 klatba, která byla v létě 1412 ještě ztížena (tak zvaná agravace). Jako první exkomunikoval Jana Husa arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburku, bylo to v roce 1411 a v témže roce se k exkomunikaci přidal i vzdoropapež z Pisy Jan XXIII. Důvodem byla Husova nepřímá podpora papeže v Avignonu Bonifáce. Jan Hus v té době dále kázal v nově postavené Betlémské kapli, o jejíž vznik se též zasloužil, ale královu podporu začínal ztrácet, na rozdíl od královny Žofie, která při něm stála i nadále. Václav IV. se od Husa odvrátil především proto, že začal tvrdě kázat a odsuzovat odpustky, z nichž měl král nemalý příjem. Hus papeže, který prodej odpustku zavedl, dokonce veřejně nazval antikristem.

Tlak na Husa narůstal a na jeho obranu se postavila městská pražská chudina, pro kterou Hus kázal především, a začala se bouřit, což krále znepokojilo. Učení Viklefa odsoudil i dřívější věrný přítel a obhájce Viklefa, děkan teologické fakulty, Štěpán z Pálče. Ten své názory naprosto otočil, když byl déle nežli rok vězněn v Bologni, kam se vydal původně Husovo a Viklefovo učení obhájit, ale k soudu již připuštěn nebyl. Z vězení byl propuštěn až po slibu, že bude nadále tvrdě vystupovat nejen proti Viklefovi, ale i Husovi. V říjnu roku 1412 Jan XXIII. na Husa vyhlásil klatbu, stejně jako na všechny, kdož by se s ním jakkoliv stýkali a nařídil, že Hus má být zajat, uvězněn a Betlémská kaple zbořena. Na Prahu pak vyhlásil interdikt. Znamenalo to, že skutečně v listopadu téhož roku se přestaly v Praze sloužit bohoslužby, přestaly se křtít novorozenci a přestalo se dávat zemřelým poslední pomazání. Hus proto Prahu opustil a uchýlil se na venkov, ale Prahu občas i nadále tajně navštěvoval, především proto, aby zabránil zbourání Betlémské kaple, což se mu nakonec podařilo a Václav IV. se diktátu papeže odmítl podvolit.

Od roku 1413 žil v okolí Kozího Hrádku pod ochranou vdovy po pánu Janovi z Ústí, jménem Anna z Mochova. Od zatčení Husova spojence Mikuláše Abrahama z Velenovic roku 1408 se spor o svobodné kázání vyostřil. Hus učil, že z Bible vyplývá, že může veřejně kázat i laik, tedy nikoliv pouze vysvěcený kněz, a to bez jakéhokoliv církevního schválení. Odvolával se přitom na zprávy evangelií, kde Ježíš evangelizaci přímo nařídil svým následovníkům. Tímto učením Hus přímo zaútočil na monopol církve, ale hlavně tím zpochybnil její ohromné příjmy. To se prelátům samozřejmě hrubě nelíbilo. Další ranou katolíkům bylo to, že Hus prosazoval překlady bible do češtiny či němčiny, aby si v ní mohli číst obyčejní lidé, čímž byla opět oslabena moc církve, neboť ta sloužila bohoslužby a četla z Bible pouze v latině, které lid nerozuměl.

Pražská teologická fakulta Husa odsoudila, jako heretika, v roce 1413. Jan Hus se 20. dubna 1414 tajně vrátil do Prahy a sepsal a odeslal zde několik listů. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, již 30. dubna zaslal papež Jan XXIII. litomyšlskému biskupu Janovi výzvu ohledně rozšíření Viklefova a Husova učení v Čechách a žádal o napomenutí pražského arcibiskupa Konráda , který vystřídal zesnulého Zbyňka Zajíce. V této době zaslal ve spise De Ecclesia kancléř pařížské univerzity varování před kacířstvím v zemi pražskému arcibiskupovi. Pro Husa to znamenalo, že se již do Prahy vracet nemůže ani tajně, protože by jeho přítomností trpěli především obyčejní lidé. Uchýlil se pod ochranu velice bohatého velmože Jindřicha Lefla z Lažan na hrad Krakovec. Tam žil, kázal a psal své knihy až do svého odjezdu do Kostnice. Koncil v Kostnici svolal Jan XXIII. 30. 10. 1413 po nabádání římského krále, tedy ještě nikoliv císaře, Zikmunda. Koncil měl začít 1. listopadu 1414 a měl ukončit neúnosný stav rozkolu katolické církve, dvojpapeženství a reformovat církev. Již při vypracování programu koncilu bylo jasné, že proces s Husem, zahájený kurií Alexandra V. bude tvořit pouze jednu z mnoha položek programu koncilu. Král Zikmund pozval Jana Husa na koncil do Kostnice, a ten se tam vydal i bez glejtu dne 11. října. Glejt ho dostihl až po cestě. Hus se domníval, že se bude jednat o svobodnou disputaci ohledně jeho víry a nauk a věřil, že se obhájí. Králův glejt Husovu zaručoval bezpečnou cestu do Kostnice na koncil, nic více, ale Hus přesto do Kostnice směřoval. Jel za doprovodu Václava z Dubé a Jana z Chlumu, kteří sebou měli vojenský třicetičlenný doprovod, protože cesty i s glejtem nebyly kvůli lapkům bezpečné. Panstvo jelo pouze na dvou vozech. Jan Hus věděl, že na koncil musí, i kdyby jej to mělo stát život, neboť kdyby poslechl rady přátel a vrátil se do Čech, nikdo z lidí by mu již nevěřil. Do Kostnice dorazili 3. listopadu 1414 a okamžitě se po městě rozšířila zpráva, že přijel zatvrzelý český kacíř. Tuto hlášku ještě před konáním soudu vypustil úhlavní odpůrce Husa Michal de Causis. Teprve v Kostnici se k Husovi připojil zástupce pražské univerzity Jan kardinál z Rejnštejna a především písař celého poselstva Petr z Mladoňovic, který v Kostnici zůstal až do hořkého Husova konce a do poslední chvíle se mu snažil pomáhat. Právě díky jemu o Husovi víme podrobnosti, neboť to byl právě on, kdo napsal Husův životopis a pomáhal jej vydat. Husův marný a předem prohraný boj až do poslední chvíle podporovala i česká královna Žofie, na rozdíl od Václava IV., který dal od Husa ruce pryč. Žofie bránila Husovo učení až do roku 1419, kdy 30. června vypukly první nepokoje nastupující husitské revoluce.

V době pobytu Jana Husa v Kostnici začal v Praze kázat Jakoubek ze Stříbra, který první začal podávat přijímání pod obojí způsobou, tedy jak oplatek, coby tělo Páně, tak i víno, coby krev Páně. Hus tento systém sice podporoval, sám jej však nikdy neprovozoval a podával přijímání dle katolických předpisů pod jednou způsobou. Dne 27. listopadu 1414 byla po Kostnici záměrně rozšířena zpráva, že Hus chce z města uprchnout. Útěk mu opravdu radili přátelé, když zjistili, že se žádné vědecké a náboženské disputace konat nebudou, ale že Hus bude souzen, jako kacíř a že rozsudek je znám již předem. Hus však útěk odmítl. Následujícího dne pod záminkou rozhovoru s kardinály byl Hus přiveden do paláce, kde dlel Jan XXIII. A byl uvržen do podzemní kobky. Husův žalobce Michal de Causis podal tři Husovy první články, v nichž Husa obvinil z osmi závažných bludů. Hned 4. prosince byla ustanovena vyšetřovací komise a o dva dny později, tedy 6. prosince 1414 byl Jan Hus zakován v kobce dominikánského kláštera na ostrově na Bodamském jezeře. Zde byl v okovech držen až do března 1415.

V Praze bylo Husovo zajetí kvitováno jako porušení královského glejtu a přední moravští pánové u Zikmunda intervenovali za jeho propuštění. Komise se však obávala Husova vystoupení před koncilem, a proto jej několikrát žádala, aby se podvolil rozsudku 12 či 13 mistrů. Hus nesouhlasil a chtěl se zpovídat pouze sněmu. Při vyšetřování se Hus nepřiznal k žádnému z Viklefových názorů a na dotaz, proč sepsal komentář k bule Jana XXIII., která Viklefovy názory odsoudila, Hus za autora označil Jana z Jesenice, což tak pobouřilo Jana z Chlumu, který Husa obvinil, že odstupuje od pravdy a že se bojí smrti. Poté Jan Hus onemocněl a pod přísahou vypovídali pražští, ale i jiní mistři vysokého učení.

Král Zikmund přijel do Kostnice 25. prosince 1414 a žádal kardinály o Husovo propuštění z těžkého žaláře, avšak ti králi pohrozili, že se sněm rozejde. Zikmund kvůli vyřešení rozkolu v církvi nakonec na nátlak prelátů 4. ledna 1415 ustoupil, ale vymohl pro Husa alespoň veřejné slyšení. Zároveň se přičinil, aby mu byla zmírněna vazba, už nebyl přikován a mohl se po cele volně pohybovat. Během vězení sepsal Jan Hus několik spisů. O pokání, O milování Boha, O třech nepřátelích člověka, O smrtelném hříchu, O přikázání Páně a modlitbě a O svátosti oltářní. Kromě toho psal šifrované dopisy přátelům předem domluvenou šifrou. Byly mu též doručovány dopisy z Cech. Dne 21. ledna 1415 dorazil na koncil Jean Gerson se soupisem dvaceti Husových bludných článků. Hus je označil za lživé.

Kromě procesu s Husem se na koncilu děly i další závazné církevní události. Dne 2. 3. 1415 Jan XXIII. pod nátlakem prohlásil, že je ochoten abdikovat, učiní-li to i další dva papežové, tedy Řehoř XII. a Benedikt XIII. V noci z 20. na 21. března však v přestrojení z Kostnice uprchl a v Laufenburgu 30. 3. svůj slib abdikace odvolal. Ve zmatku se všichni přestali o Husův případ zajímat, hrozilo, že se koncil rozejde. Proto dal biskup Otto Jana Husa převézt na svůj hrad v Gottliebenu. Dne 6. dubna byla krize překonána, 13. a 14. května byl Jan XXIII. předvolán, aby abdikoval, odpověď však nepřišla, a tak byl zatčen, byla proti němu vznesena obvinění a 29. 5. koncil prohlásil, že bude-li papež sesazen, nikdo bez jeho svolení nesmí přistoupit k volbě nového papeže. Nato koncil Jana XXIII. sesadil.

Teprve poté se opět rozběhl soud s Janem Husem. Přitom mu velice přitížilo, že kvůli nedostavení se na soud v předchozím procesu u papežské kurie, byl označen za tvrdošíjného heretika a neměl právo na odvolání se ani nesměl být hájen advokátem. Prvního slyšení se mu dostalo 6. června 1415, nakonec byla tato slyšení celkem tři, ale příliš možností na obhajobu se mu nedostalo, nebyl připouštěn ke slovu. I přesto, že soudní jednání zapisovali tři písaři, žádná akta se ze soudu s Husem nezachovala, a proto jsou dějepisci odkázáni na zapsané osobní vzpomínky přímých účastníků z Čech, především Petra z Mladeňovic.

Předsedající koncilu kardinál Petr z Ailly jednal s Husem poměrně mírně. Jan Hus při slyšení dlouhou dobu vysvětloval své jednotlivé články, jeho řeč byla zdlouhavá s velkým množství odbočování, až král Zikmund ztratil trpělivost a kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním naložili jinak, avšak aby mu zabránili v návratu do Čech. Nakonec Hus přátelům řekl, že by byl ochoten pokorně odvolat své učení, ale že žádá důkaz svých omylu z Písma. Toto se mu však nedostalo, protože již od počátku procesu by dopředu znám výsledek slyšení i rozsudek.

Dne 6. července 1415 se konalo patnácté zasedání sněmu v případu Mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu, Husovy nauky byly označeny za heretické. Jan Hus se chtěl znovu hájit, ale byl umlčen. Pak byl vynesen rozsudek. Jan Hus byl obviněn z šíření Viklefových nauk, ze snahy bránit odsouzení jeho článků a učení jeho nauky. Husovy knihy bylo přikázáno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Byl proveden obřad zbavení kněžského úřadu, zbavení všech duchovenských práv, narušení tonzury a nasazení kacířské čepice.

Takto ustrojen byl vydán rameni světskému. Nikoliv však, aby byl zabit, nýbrž aby byl žalářován až do smrti. Tato slova však byla pouhou formulí koncilního soudu, aby bylo zřejmé, že církev vlastně nikoho na smrt neodsuzuje. Jan Hus byl předán králem Zikmundem falckraběti Ludvíkovi, a tento jej předal purkrabímu města Kostnice, aby s ním naložil podle tehdejšího trestního zákona a doložkou, aby se vším, co má, byl uvržen na hranici. Světský soud Husa odsoudil okamžitě k upálení ještě týž den, neboť hranice již byla předem připravena.

Popraviště bylo za městskou branou na cestě k hradu Gottliebu. Hus cestou k hranici zpíval mariánskou píseň Christi Virgo Dilectissima a přesvědčoval kolem stojící davy lidí, že neučil bludy. Když byl přivázán řetězy k hranici, přijel maršálek Zikmundův a nabídl Husovi z králova rozkazu milost, pokud vše, co kázal, odvolá, aby si zachránil život. Hus odmítl a hranice byla zapálena. Vše, co z hranice zbylo včetně popela Jana Husa, bylo poté naházeno do Rýna, aby si lid z místa Husovy smrti či kolem něho, neudělal poutní místo.

Doslov k procesu s Janem Husem napsal soud s dalším kazatelem, Jeronýmem Pražským, který se v dubnu 1415 dostavil do Kostnice, aby pomohl Husovi s obhajobou, avšak Jan Hus jej přiměl k rychlému odchodu. Později byl za stejnou činnost, jako Jan Hus, zatčen, 30. května 1416 odsouzen a ihned též upálen.

Smrt dvou českých kazatelů, kterým lid věřil, způsobila vzedmutí vlny nepokojů a nespokojenosti, v českých zemích vzniklo silné napětí, které vedlo o něco později až k husitské revoluci. Jan Hus bývá hodnocen, jako předchůdce protestantské reformy církve. Král Zikmund se obával návratu Jana Husa zpět do vlasti, aby dále nepodněcoval proti zaběhlým světským a církevním pořádkům, protože chtěl po nemocném Václavu IV. převzít zem klidnou a poddajnou, stejně jako poddaný lid. Netušil, že upálením obou kazatelů zažehl pochodeň vzpoury, kdy se poddaný lid sjednotil, nakonec povstal a úspěšně se bránil proti útokům početnějších vojsk různých křížových výprav, které vysocí státní a církevní hodnostáři do Čech opakovaně posílali.

Ač se českému lidu za upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského omluvil jak papež Jan Pavel II., tak papež František, nikdo z Jana Husa nesejmul nejen klatbu či exkomunikaci z církve, ale i přízvisko heretika, takže nyní, 600 let ode dne upálení Mistra Jana Husa je katolickou církví neustále považován za prokletého kacíře.

Poznámka: Nenechte si ujít vysílání Studio Kladno na Svobodném vysílači CS dnes od 18:00 - Speciální pořad s hostem vysílání: Novinářem Ĺubomírem Huďem (známý ze Slobodného vysielača SK) moderují a diskutují: Martin Dukát a Vladimír Kapal a Soňa Zikmundová.

Autor: Vladimír Kapal | středa 8.7.2015 17:58 | karma článku: 24.04 | přečteno: 1266x

Další články blogera

Vladimír Kapal

Nyní vím, proč musela být zničena Jugoslávie

V době, kdy byla, Spojenými státy, EU a především NATO, ničena Jugoslávie, jako celistvá republika, v době, kdy byla tato země bombardována tak zvaným humanitárním bombardováním, jak uvedl naprosto arogantně a nesmyslně tehdejší

23.10.2015 v 16:55 | Karma článku: 45.95 | Přečteno: 19798 | Diskuse

Vladimír Kapal

Moc mne pobavila jedna sluníčková husička

Mainstreamovým médiím, především České televizi, již lidé přestali věřit. Lže, jako když tiskne. A když zrovna nelže, tak manipuluje, například s nelegálními imigranty.

25.9.2015 v 18:33 | Karma článku: 40.76 | Přečteno: 4350 |

Vladimír Kapal

Jsme stále více zotročováni

Po druhé světové válce se staly USA světovým hegemonem, a to i přes snahu tehdejšího SSSR a jeho socialistického bloku.

25.8.2015 v 17:48 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1409 | Diskuse

Vladimír Kapal

TTIP, cesta do pekla

Již delší dobu se v evropském parlamentu projednává smlouva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství – TTIP.

12.7.2015 v 14:57 | Karma článku: 34.85 | Přečteno: 1630 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Luboš Zálom

EU nás vydává na milost islámským teroristům

Evropa se včera opět stala cílem islámského nepřátelství. A i tentokrát se mediální i politické elity snaží budit dojem, že i když se k útoku v Barceloně přihlásil Islámský stát, nemá terorismus s islámem nic společného.

18.8.2017 v 19:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Vít Šlechta

Podvod přímé demokracie

Již Alexis de Tocqueville v 19. století odhalil, že přímá demokracie v sobě obsahuje všechny neduhy nenáviděných despocií. A tak podobna královskému tyranu, představuje přímá demokracie ten nejhrubší způsob manipulace a totality.

18.8.2017 v 16:52 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 471 | Diskuse

Pavel Kamas

Ať si psi štěkají, my budeme jíst psí maso. Babiš & Zaorálek s.r.o.

Původně jsem chtěl použít okřídlené přísloví o nekousajícím a štěkajícím psovi. Mám na mysli politickou garnituru. Nejen tady na blogu štěkáme, ale i komentátoři a politologové. Jsme takoví psi, které stejně politici snědí.

18.8.2017 v 16:19 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 355 | Diskuse

Zdeněk Král

Přejetí, zastřelení, nebo pobodání? Aneb kam letos na dovolenou

Česká xenofobní republika je jednou z nejbezpečnějších zemí světa a zatvrzele na tom odmítá cokoli měnit. Kam se vydat, když chcete být kulturně obohaceni?

18.8.2017 v 13:14 | Karma článku: 43.79 | Přečteno: 2909 | Diskuse

Jan Dvořák

Zvrhlá šéfová z německé kontrarozvědky likviduje uprchlické aktivisty – bylo v televizi

Byla to souhra náhod, že když jsem ve čtvrtek po půl sedmé večer přepnul z televizní stanice, která vysílala další premiérový díl KOBRY 11, na Čtyřiadvacítku, že tam také byla řeč o teroristickém útoku.

18.8.2017 v 9:45 | Karma článku: 32.36 | Přečteno: 1394 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4642
Reginální publicista a noviinář, který se celý život snaží o pravdivé informace. někdy se ovšem i nyní v novinách objevit nesmmějí, a proto bych je chtěl zveřejňovat právě zde. Více se dozvíte na: www.brandyske-noviny.cz .

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.