Před časem se na mě obrátil jeden mladý Rom, zdali bych mu nepomohl vyřídit stavební povolení na přístavbu jeho domku. I on poctivě pracuje, děti chodí do školy a jak mi sám s nemalou pýchou sdělil: „Ani jedno z mých dětí ještě nepropadlo.“ Má dva kluky, jeden půjde do šesté, druhý do čtvrté třídy běžné školy. S tím povolením jsem mu pomohl. Přístavbu má již hotovou, zahrádka i dvorek jsou v perfektním pořádku a sousedi na tuhle romskou rodinu pějí jenom chválu. I s tímhle mladým Romem a jeho ženou jsem si na kávu zašel. Vyprávěl mi o práci, samozřejmě je to práce odpovídající úrovni jeho vzdělání, ale pracuje poctivě a nemá se zle.
Díky svému povolání jsem se seznámil i s další romskou rodinou. Muž píše pro romské děti pohádky. Vždycky jedna strana je v romštině, druhá v češtině, aby se romské děti naučily pořádně česky. Pohádky jsou doprovázeny ilustracemi jeho ženy. I s nimi jsem seděl nejen na kávě, ale na společném obědě. A byl to příjemně strávený čas.
Zásluhou těchto zkušeností s několika Romy jsem vždy odmítal kolektivní vinu jejich etnika. Vždy jsem tvrdil, že se nesmí rozdělovat lidé podle barvy pleti, etnika či příslušností k jakékoliv národnosti či menšině, ale jen a pouze na lidi dobré a špatné. Ti dobří, byť by patřili do romského etnika, by měli mít naprosto stejná práva, ale i povinnosti, jako majorita, ti špatní by měli být za své činy tvrdě trestáni. Opět bez jakékoliv rozdílu.
Jenomže pak jsem byl svědkem toho, jak do autobusu MHD nastoupila parta romských výrostků, samozřejmě bez placení, a obsadila zadní část vozu. O tom jak se chovali se jistě nemusím rozepisovat, řev, vulgarity, slovní napadání, to u nich zřejmě byla norma chování. Pak se ve voze objevil kontrolor a my museli ukázat platné jízdenky nebo průkazky. Oni Romové v zadní části autobusu ne. K nim revizor vůbec nešel. Na můj dotaz, proč nejsou také kontrolováni, mi revizor sdělil, že mají příkaz Romy nekontrolovat, aby nevznikaly problémy. A já se nestačil divit.
Minulý týden jsme měli rodinnou oslavu. Zajeli jsme si nakoupit něco lepšího na zub i na patro. S nákupním vozíkem jsme mířili k autu, když v tom se objevila parta asi osmi romských pubescentů, nejmenšímu mohlo být tak deset, tomu nejstaršímu určitě bylo víc nežli patnáct let.
Šli přímo proti nám, na úzkém chodníku se nehodlali vyhnout a jeden z nich do mne tvrdě narazil. A začala mela, křik, nadávky, strkání do mě a urážky. Musel jsem se bránit jejich strkání, stejně jako žena. Po několika minutách toho partička harantů nechala a odešla. Ale bylo jich o tři méně.
Až u vozu jsme zjistili, proč to všechno cikánské děti dělaly. V košíku nám chyběly dvě láhve drahého vína, čabajka, nějaké cigarety a dokonce i láhev Metaxy, což mě opravdu namíchlo.
Zatímco ostatní vyvolali konflikt, ti tři nám z košíku vybrali to nejlepší zboží a utekli. Zachoval jsem se stejně jako mnoho ostatních, kterým se něco podobného stalo také, jak mi kolemjdoucí lidé říkali.
Volat policii? Zbytečné! Někam si stěžovat? Ještě zbytečnější! A tak se, po této zkušenosti, velmi pozorně dívám, pokaždé když jedeme do supermarketu nakupovat, zdali se někde poblíž nepoflakují Romové. Nechci, aby mě zase okradli. Jednou jsem dokonce zůstal sedět v autě, protože podobná skupinka Romů, pravda, o něco starších, zkoušela dveře u parkujících aut.
Zkrátka, jsem vůči tomuto etniku velmi, ale velmi ostražitý. Jdou-li na chodníku proti mně, raději přejdu. V supermarketech od nich prchám co mohu a raději se ke zboží vrátím až se přesunou jinam. Nechtěl bych přijít o peněženku, jako se to stalo jedné z nakupujících.
Podle stávajících norem jsem zřejmě rasista, protože po osobních zkušenostech tomuto etniku již vůbec nevěřím. Nevím, zdali je ten či onen Rom slušný či nikoliv, nepátrám po tom a raději se jim vyhnu.
Stejně jako kamarád autobusák. Nastoupila k němu na Kladně parta Romů, tak kolem patnácti let. Chtěli poloviční lístek, kamarád požadoval průkazku na slevu. Samozřejmě ji neměli, a tak jedna dívčina, říkal, že jí nebylo víc jak čtrnáct, patnáct let, vytáhla peněženku a z ní dvoutisícovku, aby za ostatní zaplatila jízdné. A jak to dopadlo? Když kamarád autobusák otevřel kasu, aby jí dal nazpátek, Romka mu vytrhla bankovku, další z party mu sáhl do kasy, sebral hrst bankovek a z autobusu utekli.
Kamarád musel kasu dorovnat ze svého, stálo ho přes šest stovek. Může se ještě někdo divit, že na toto etnikum má stejný názor jako já? Asi ne. A oba popisované případy se staly v rozmezí několika dní.
Ač jsem se tomu vždy bránil, stal se ze mne zřejmě rasista. Romům už nevěřím a vyhýbám se jim jak čert kříži. Těm slušným se omlouvám, ale je jich v tomto etniku opravdu velmi malé procento.
